Abeho jediná cesta – pár poznámek k japonským volbám

Dne 12. září 2007, téměř přesně po roce od nástupu do funkce japonského premiéra, oznámil Šinzó Abe svou rezignaci. Po sérii vládních skandálů, ztrátě většiny křesel vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP, Džimintó) ve Sněmovně radních (horní komora japonského parlamentu, Sangi-in) ve prospěch Demokratické strany Japonska (DPJ, Minšutó), v atmosféře prudce klesající popularity a v neposlední řadě s ohledem na zdravotní obtíže spojené s Crohnovou chorobou, se zdálo, že politická kariéra tehdy nejmladšího poválečného japonského premiéra skončila. Pět let poté, 26. prosince 2012, se však ten samý Abe vrátil do čela japonské vlády. Od nástupu do funkce se stal bezesporu jedním z mezinárodně nejviditelnějších japonských premiérů (Abe navštívil rekordních 50 zemí) a pokud v předčasných volbách do Sněmovny reprezentantů (dolní komora japonského parlamentu, Šugi-in), které proběhnou 14. prosince, LDP s heslem „Ekonomické uzdravení, to je jediná cesta“ (Keiki kaifuku, kono miči šika nai) vyhraje a spolu s tradičním koaličním partnerem, stranou Kómeitó, sestaví vládu, o čemž nikdo nepochybuje, má Abe nakročeno stát se nejdéle sloužícím japonským premiérem od dob vlády svého prastrýce Eisaku Satóa.

Abeho rozhodnutí rozpustit Sněmovnu reprezentantů a vyhlásit volby dva roky před řádným termínem zaskočilo mnohé. Jako důvod Abe uvedl potřebu získat podporu obyvatel pro své rozhodnutí odložit zvýšení spotřební daně (v japonském kontextu se spotřební daní rozumí DPH) z 8% na 10% z původně plánovaného října 2015 na duben 2017 a vůbec pro své kroky směřující k oživení japonské ekonomiky, populárně nazývané „Abenomika“ (její tři šípy tvoří: 1. expanzivní monetární politika daitanna kinjú seisaku; 2. flexibilní fiskální politika – kidótekina zaisei seisaku; 3. strategie růstu – seičó senrjaku). Toto rozhodnutí bylo uveřejněno v návaznosti na překvapivou zprávu o tom, že japonská ekonomika sklouzla do recese. HDP Japonska se totiž podle předběžné zprávy Úřadu vlády (Naikakufu) po propadu ve druhém i ve třetím čtvrtletí snížil o 1,6 %. Podle Abeho, první fáze zvýšení spotřební daně z 5 na 8 % z dubna tohoto roku, jež má být jedním z prostředků, jak financovat enormní veřejný dluh ve výši 231,9 % HDP, zvýšila zátěž na straně spotřebitelů a říjnové zvýšení o další 2% by tak mohlo dále podrýt kupní sílu obyvatel a vrátit ekonomiku zpět do deflace. Abe ve svém projevu z 21. listopadu uvedl: „Půjde Abenomika kupředu? Úplně skončí? To je to, na co se tyto volby ptají. Je naše hospodářská politika správná nebo existují jiné možnosti volby? Na to se chci zeptat obyvatel.“ Podle průzkumů veřejného mínění však Abeho zdůvodnění vyhlásit předčasné volby přesvědčilo jen málokoho. Například podle průzkumu Nikkei Business Online, uveřejněném v  časopisu Nikkei Business (日経ビジネス, vydání z 1. prosince), 50,1% dotázaných nesouhlasí a 12,9% dotázaných spíše nesouhlasí s předčasnými volbami. Podle průzkumu JNN až 75 % respondentů není spokojeno s Abeho zdůvodněním.

Právo rozpustit dolní komoru Parlamentu je jednou z výsadních pravomocí japonského premiéra, opírající se o ustálenou interpretaci Článku 7 japonské ústavy. K předčasnému užití tohoto nástroje (tedy před koncem standardního funkčního období) dochází v Japonsku zpravidla za časů politické krize, v okamžiku, kdy má pro něj premiér závažný důvod. K předčasným volbám v roce 2009 (premiér Taró Asó z LDP) a 2012 (premiér Jošihiko Noda z DPJ) došlo za situace, kdy se vláda potýkala s rapidně klesající podporou veřejnosti a silným tlakem opozice. Obě tyto volby ostatně vedly k vítězství nejsilnější opoziční strany a k zásadní obměně vládní sestavy. Abeho kabinet však v takovéto pozici v současnosti není – drží dvoutřetinovou většinu ve Sněmovně reprezentantů a většinu ve Sněmovně radních. Třebaže jeho popularita poklesla, mohl Abe využít zbývající dva roky k přesvědčení voličů, že Abenomika funguje. Proč tedy volby?

Rozhodnutí uspořádat předčasné volby bylo čistě pragmatické. Příští rok se konají volby předsedy LDP a Abe si chce zajistit silný mandát pro své znovuzvolení (poprvé byl zvolen v září 2012) a pro své delší působení v premiérské pozici. Podle stanov volí členové LDP předsedu strany každé tři roky. Volba předsedy LDP zároveň znamená, že pokud je koalice vedená LDP u moci, je předseda zvolen premiérem. Podle stranických regulí nemůže být jeden a týž člověk zvolen za předsedu více než dvakrát za sebou, a tak i kdyby se konaly volby v řádný termín (září 2016), stejně by Abe nemohl být po případném volebním úspěchu LDP ve funkci premiéra déle než do září 2018.

Otázkou také je, zda by vůbec LDP v řádném termínu uspěla. Příští rok se totiž chystá Abeho kabinet prosadit silně nepopulární opatření. Jedním z nich je obnovení provozu jaderných elektráren. Abeho administrativa považuje jadernou energii za klíčový předpoklad pro hospodářský růst, nicméně se musí potýkat s většinovou obavou Japonců o bezpečnost jaderných elektráren, kteří si moc dobře pamatují na události ve Fukušimě z března 2011. (Mimochodem odklon od jádra způsobil zvýšenou orientaci na uhlí a země, která kdysi stála v popředí boje proti globálním změnám klimatu, je dnes pátým největším emitentem CO2. Sílí proto hlasy, aby se Japonsko zavázalo ke snížení emisí.)

Dalším kontroverzním opatřením, které si nezískalo podporu široké veřejnosti, je novelizace zákonů, jež Japonsku umožní podmíněnou realizaci práva na kolektivní sebeobranu (šúdanteki džieiken). Dosavadní výklad Čl. 9 japonské ústavy („Srdečně usiluje o mezinárodní mír, založený na spravedlnosti a řádu, japonský lid se navždy zříká války jako suverénního práva národa a hrozby či užití síly jako prostředků k urovnávání mezinárodních sporů. Aby byl dosažen cíl v předcházejícím odstavci, pozemní, mořské a vzdušné síly, stejně tak jako jiné válečné prostředky nebudou nikdy zřízeny. Právo na vyhlášení válečného stavu nebude nikdy uznáno.“) zakazoval Japonsku použít vojenskou sílu jako pomoc členovi mezinárodního společenství v případě napadení. Deník Asahi Šimbun ve svém komentáři uvedl, že na 1. červenec 2014, tedy den, kdy Abeho kabinet rozhodl o změně ustálené interpretace Ústavy, bude vzpomínáno jako na „nejtemnější den v dějinách konstutucionalismu Japonska”. Snaha reinterpretovat (a později i novelizovat) pacifistickou Ústavu zapadá do Abeho plánu vyvléci se z poválečného režimu” (sengo redžímu kara no dakkjaku) a vytvořit „nové a svěží Japonsko”, které bude sebevědoměji a pružněji reagovat na vnější nebezpečí a aktivně přispívat k mezinárodní bezpečnosti. Posilující Čína a teritoriální spor o ostrovy Senkaku (existenci sporu Japonsko zásadně nepřipouští) bezpochyby posloužily Abeho kabinetu k ospravedlnění zásadních kroků vedoucích k posílení koordinace japonské bezpečnostní politiky a zpravodajských služeb. V této souvislosti je vhodné zmínit vedle reinterpretace Čl.9 Ústavy též vytvoření Japonské bezpečnostní rady státu (Kokka anzen hošó kaigi), přijetí Speciálního zákona o státním tajemství (Tokutei himicu no hogo ni kansuru hóricu, účinnost od 10. prosince 2014) a zásadní změnu několik desítek let platného principu, který zakazoval export zbraní. Obavy vzbuzuje nejen forma přijímání takovýchto změn (přijetí ústavní reinterpretace bez široké diskuse, mandátu od japonské veřejnosti a za použití poněkud autoritářské rétoriky), ale možnosti porušení občanských práv a svobod z nich vyplývajících.

K rozhodnutí uspořádat volby tuto zimu přispěly i nedávné skandály Abeho pozměněného kabinetu – ministryně průmyslu a obchodu Júko Obučiová (dcera bývalého premiéra Keizóa Obučiho a podle některých hlasů i potenciální favoritka na budoucí předsedkyni LDP) a ministryně spravedlnosti Midori Macušimová rezignovaly jen pár týdnů po svém jmenování kvůli podezření z korupce a porušení volebních zákonů. Obě ministryně měly přitom reprezentovat Abeho proklamovanou snahu o silnější reprezentaci žen ve vedoucích pozicích. Ostatně, skandály ministrů a pokles popularity s nimi spojený Abe zažil již při svém prvním premiérském angažmá, které proto brzy skončilo. Volby by mu proto tentokrát poskytly příležitost sestavit kabinet s čistým štítem.

Nepříznivé zprávy o zpomaleném ekonomickém růstu urychlilo rozhodnutí uspořádat volby a použít jako záminku odložení zvýšení spotřební daně. Proti oběma krokům premiéra Abeho se objevily uvnitř LDP protestní hlasy, ale jak údajně prohlásil generální sekretář strany, Sadakazu Tanigaki, „není nic, co by toho člověka zastavilo“.

Abeho tým usoudil, že odložit volby na později by mohlo být fatální (o čemž mnohé ví expremiér a současný ministr financí, Taró Asó). K sebevědomí LDP, že ve volbách uspěje, přispěly dvě základní skutečnosti – nepřipravená opozice bez alternativního programu k Abenomice a charakter volebního systému.

Nejsilnější opoziční strana, DPJ, která na období 2009-2012 přerušila několik desítek let trvající systém vlády predominantní strany (LDP) s ambiciózním programem „změny režimu“ (seiken kótai), avšak nebyla jej schopna prosadit, se s obtížemi snaží získat důvěru veřejnosti, potýká se s nedostatkem financí a nedostatkem kandidátů, které by postavila proti vládní koalici LDP-Kómeitó, jež naopak nominovala kandidáty do téměř všech 295 jednomandátových volebních obvodů. V některých obvodech se navíc proti sobě utkají kandidáti více opozičních stran a dále tak oslabí své šance uspět proti vládním stranám.

LDP též nahrává disproporční váha hlasů v některých regionech. Málo zalidněné venkovské obvody jsou tradiční baštou LDP a síla hlasu jediného zemědělce se vyrovná až pěti voličům z lidnatého města. Třebaže japonské soudy několikrát označily takovéto porušení pravidla „jedna osoba, jeden hlas“ za protiústavní, nikdy nedošlo k anulování výsledků voleb. Politická reprezentace odstranění této nerovnosti ignoruje.

V japonské společnosti nepanuje z nadcházejících voleb žádné nadšení a očekává se rekordně nízká volební účast. Důvod těchto voleb je mnohým lidem nejasný a převažuje apatie k politice. Nízká volební účast ovšem opět nahrává LDP, jež má nejvíce disciplinované voliče.

 —

Šinzó Abe má nakročeno k vítězství ve volbách a nic mu v tom nezabrání. I když se názory na hospodářské kroky jeho kabinetu různí, panuje poměrně široká shoda na tom, že to zásadní, bolestivé strukturální reformy vyrovnávající se s nepříznivým demografickým vývojem a obrovským veřejným dluhem Japonska, zatím neproběhlo. Abe si slibuje pokrok v jednání s USA o dohodě TPP, ale bude se muset vyrovnat s domácí zemědělskou lobby, která nemá zájem na odstranění cel na importované zemědělské produkty.

Příští rok proběhne 70ileté výročí od konce 2. světové války. Ne vždy takováto výročí dopadají z hlediska vztahů mezi Japonskem, Čínou a Jižní Koreou dobře. Je otázkou, jak se k výročí postaví premiér Abe, známý svými revizionistickými názory na historii (zejména zpochybňování důkazů o unášení a zneužívání žen japonskou armádou za 2. světové války – ianfu mondai či kladný vztah ke kontroverzní svatyni Jasukuni), které nenacházejí pochopení u sousedních zemí (diplomatické vztahy s Jižní Koreou jsou v současnosti velmi chladné).

Vedle ekonomických, bezpečnostních a diplomatických otázek existuje ještě jedna. Jakou formou bude vedena diskuse o zásadních problémech japonské společnosti? Přijetím již zmiňovaného Speciálního zákona o státním tajemství se Japonsko propadlo na 59. místo Indexu svobody tisku uveřejňeným organizací Reportéři bez hranic. Zákon podle mnohých umožňuje příliš volnou diskreci v klasifikaci státního tajemství, ohrožuje právo na informace a svobodu tisku.

V této souvislosti je vhodné uvést i nedávné incidenty, které zvyšují podezření, že se Abeho kabinet snaží zasahovat do médií více, než je zdrávo. Před začátkem volební kampaně poslali představitelé LDP dopis televizní stanici NHK a dalším soukromým tokijským televizním společnostem s požadavkem na „férové, spravedlivé a nestranné” zpravodajství během kampaně. V srpnu se zase dostal deník Asahi Šimbun (nejvýznamnější japonské noviny kritické k Abeho politice) pod drtivou palbu pravicového tisku a samotného Abeho poté, co jeho redakce odvolala z důvodu nedůvěryhodnosti primárního zdroje staré články o zneužívaných ženách japonskou armádou před, během a po konci 2. světové války. O zdravém mediálním prostředí ostatně nesvědčí ani zásahy do nezávislosti vedení NHK. I takto vypadá jediná cesta premiéra Abeho…

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s