Vzpomínky na černý déšť

Nic jsi v Hirošimě neviděla. Nic.”Viděla jsem všechno. Všechno.” Tak začíná asi nejznámější dílo světové kinematografie reflektující následky svržení atomové bomby na Japonsko, Hirošima, má láska” (1959), který podle scénáře Marguerite Durasové natočil dnes již legendární francouzský režisér, Alan Resnais (1922-2014). Uvedený dialog hlavních hrdinů snímku, japonského architekta (Eidži Okada) a francouzské herečky, která v Hirošimě natáčí film o míru (Emmanuelle Riva), odráží nemožnost opravdové přenositelnosti hrůz způsobených jaderným výbuchem. Resnaisův film zároveň tématizuje paměť a vzpomínání (nejen) na válku, čímž jako by předznamenal jedno z velkých témat poválečné japonské společnosti – problém historického vědomí (rekiši ninšiki mondai), jehož nedílnou součástí je i reflexe událostí z Hirošimy a Nagasaki.

Continue reading

Advertisements