Pět let po trojité katastrofě v Japonsku

 

Tokio člověku nabízí možnost života v supermoderní megalopoli s vynikající infrastrukturou, službami na prvotřídní úrovni, fantastickým jídlem, bohatou kulturou a svérázným zábavním průmyslem. Svítivé roztodivné obchodní poutače a nekonečné reklamy na obřích obrazovkách vás mohou lehce pohltit a odvést pozornost od důležitějších aspektů vaší existence. To, co však člověka na chvíli vytrhne z jiné dimenze, z často velmi uspěchaného života v „betonové džungli“, je sama příroda, která čas od času ukazuje svou sílu prostřednictvím tropických cyklón, tajfunů, sopečných výbuchů a zejména zemských otřesů. Snad právě v Japonsku si lze nejintenzivněji uvědomit, že ačkoliv obýváme impozantní moderní budovy a ovládáme technologie, o nichž se naším předkům mohlo jen těžko zdát, přece jen jsme obyvateli hybné, živoucí planety. Stačí pár otřesů, které vás probudí v brzkých ranních hodinách ze spánku, naruší průběh vaší výuky ve škole nebo jednání v práci, a nebo třeba „ozvláštní“ oslavu vašich narozenin, a vy si s pokorou uvědomíte zranitelnost bytí a sílu, která pod námi leží. Většina zemských otřesů nedosahuje závratné intenzity. Občas však i dlouholetý Tokijčan zpozorní. A vzácně promlouvá Země tak hrozivou silou jako se tak stalo před pěti lety…